Alone with all these memories, ideas, thoughts, feelings,..

4. srpna 2015 v 17:48 | Kay |  Deník
Už je to půl roku, co jsem naposledy napsala článek. Měla jsem od té doby několikrát (hlavně těch prvních několik měsíců) otevřený nový článek a nějak to nešlo. Mám tolik nových zážitků, poznatků, vylepšených názorů, pocitů....ale bylo toho tak strašně moc, že jsem nebyla schopná to sepsat, aby to dávalo smysl (tím neslibuju, že tohle bude). Už delší dobu cítím, že to všechno, co se odehrálo v mém životě, životě mých blízkých a v mých myšlnekách...hlavně v mých myšlenkách.

Myšlenky zrazují a bolí..dělají si co chtějí a člověk je pak ztracený. Já jsem ztracená.

Když nad tím tak přemýšlím a čučím, tak jsem zjistila, že se mi to hodí k tématu týden...šikovná hlavinka..ale kašlu na to..

Za 14 dní to bude 8 měsíců, co jsem s přítelem. V životě jsem nepoznala člověka, který by mi tak změnil život. Já vím, že to jsou otřepané fráze, ale já to tak doopravdy cítím. Ani jednou jsme se nepohádali a ani nějak nebylo o čem..oba máme podobné dospělé (haha) názory a umíme se domluvit. Zjistila jsem, že jsem do té doby, než jsem HO poznala, neznala lásku. Člověk neví, co je milovat a být milován, dokud to dopravdy nezažije. Tolíkrát jsem si myslela, jak jsem našla toho pravého, byla zamilovaná až po uši a myslela si, že je konec světa, když mě nikdo nechtěl nebo každej chtěl jen do postele (nač? jsem bývala horší než panna xD)..ok..to jsem se zas dostala jinam...

Prostě člověk pozná, až když zažije. Byla a jsem s ním pořád tak strašně šťastná. Tolik lidí kvůli lásce kašle na školu a já? Mně se povedlo nejlepší vysvědčení za poslední léta a měla bych i na víc...zažila jsem úplně příšernou praxi a obrovský poučení do života. Ale byla jsem 2 týdny v kuse v Brně s ním. Nikdo nechápal, že jsme se nezabili..nikdo by prý se svou drahou polovičkou nevydržel x dní v kuse. Co na tom? Já si řešila svoje, on si řešil svoje. Já poznávala Brno a on maturoval...a udělal! Ještě v prosinci nechtěl o maturování letos slyšet, že půjde až za rok, protože si uvědomil, jak na vše sral a se mnou to zvládl. Je příjemné, když vím, že jsem byla součástí jednoho z jeho prvních obrovských úspěchů. Dostal se na vysokou a já jsem pyšná.

První týden prázdnin jsme spolu s jeho rodiči a sestrou byli na Slovensku..to, že o mě jeho mamka mluví jménem bývalky a jeho otec mě totálně překřtil, bych brala...ale čím dál víc mám pocit, že mě neberou..kdo ví proč..ale i tak to bylo skvělé, člověk si nesmí nechat kazit radost, yk. Pak týden v Brně a měsíc sama..je jako vedoucí na táboře šíleně daleko. Já si zatím o víkendech ničím záda a ruce v kuchyni (áno, 20 hodin za dva dny dělání otrocké práce je fakt špica...). V sobotu se mi vrátí a bude to zas skvělý :3

A víte co? Já vzpomínám, co bylo loni...co jsem s kým měla loni a připadám si jak k*urva. Nepřišlo mi to tak, dokud jsem si někoho nenašla i já a ty kluky nechápu....a nechápu sebe. Ale to se stává. Jsem ráda, že jsem z toho "vyrostla". Některé věci nepochopím...A taky nepochopím, jak je možné, že už 6 let přemýšlím nad svojí budoucností a stále nevím, co chci dělat. Takže asi budu dál pokračovat v příšerně nudné sféře cestovního ruchu nebo (pokud to dám) půjdu studovat angličtinu. Ještě si najít nějakou pojistku...áchjo..


I know now, just quite how
My life and love might still go on
In your heart and your mind
I'll stay with you for all of time
Proč? Nikdo neví..

Bye Kay
 

...and I'm so tired

28. února 2015 v 17:06 | Kay |  Deník
Jo, já vím, ozývám se faakt moc často. Teď byl blázinec ve škole. Dělala jsem barmanský kurz..yeah, velká barmanka. (je fáájn si chlastat ve škole, ještě když předtím člověk nic nežere a celej den taky ne xD)...dělali se prezentace těch posraných...ehm blbých ročníkovek, kde jsem zjistila, že jsem na tom s prezentováním ještě hůř, než jsem si myslela...talking? nope, I cannot speak, sorry....je úžasné mluvit 15 minut o tématu, které jsem zpracovávala půl roku a ndokázat sformulovat pořádnou smysluplnnou větu..ještě k tomu před lidmi, kteří mě považují za jednoho z nejinteligentnějších osob ve třídě..jojo, fajnový..xD ále tak mám za 1, protože jsem to měla dobře udělaný (čím to asi bude? že by to bylo tím, že psát odborně mi jde? xD)..a pak byla soutěž, kam jsem byla uvrtána kvůli tom, že jsem měla zajímvaé téma, ale nikdo mi neřekl, že v komisi bude sedět veterinářka a biolog/chemikář, kteří si mé téma (antioxidanty, kay?) vzali z "jejich" pohledu biologie a chemie a ne výživy a gastronomie jako já a ptali se mě na stupidní otázky a já ze sebe udělala totálního idiota ^_^..není nad to se ztrapňovat před plnou třídou cizích lidí, jak děcek tak učitelů xD never ever (jen za rok při obhajobě maturitní práce a u maturity, ale tam beztak nedolezu).
Jéééje, to je ale záživnej začátek xD ok, ještě mi totálně nejde matika a účetnictví...geniální psát písemku z matiky o jednom příkladu..ještě když jsou v jednom příkladu smotány 4 typy příkladu, který dělala jen s malou částí třídy..fuck yeah, těším se na známku...a v účtu si ta křivonohá čarodějnice řekne, že nás vyzkouší na to a na to a ani na jedno se nezeptá a tahá ze mě rozumy o něčem, co ani nevím, že jsme brali (geez, asi to bude tím, že nebrali)..lálaláá mně z toho jednoho krásného dne hrábne a potkáme se v Bohnicích.

Teď jsem měla jarní prázdniny (respektive ještě mám). V úterý jsem si nechala vytrhnout obě osmičky..no kdo by čekal, že budu vypadat, jak kdyby mě někdo zmlátil a budu mít krásný modřiny, nebudu se moct najíst, napít, vyčistit si zuby a co nejhůř, nemoct si vzít léky, na kterých jsem závislá..xD

Vždycky jsem si přála mít bradu a tváře a krk s nádechem do zelena xD *hraju si na chameleona*
Taky je fajn, když vám doktor umrtvuje pusu a do jedné strany dá víc té látky než do druhé, takže chvíli omdlíváte a když vám trhá druhý zub, tak vše cítíte..ale jak si stěžovat, když máte umrtvený jazyk a celou levou stranu pusy? :D Už nikdy..-.-

Je prostě děsivé, že se mi teď všechno v životě (když neberu školu, že jo) daří až moc dobře. Mám skvělýho přítele, největší rodinný problém se v říjnu vyřešil, takže je doma klid, přátele jsem si urovnala a držím se u těch potřebných...jen čekám, kdy se co zkazí. Jinak je strašně vtipné, jak mi všechny holky závidí přítele, protože plánuje, co bude za dva měsíce, co za tři, co o prázdninách, co na podzim, co po škole....jojo, velký plány po dvouměsíčním vztahu. Ale co, je to božíí. Nejhorší je, že mě ty obavy, škola a nervy z ní + teď ta bolest strašně unavují..brala jsem antibiotika..ani budík ve 3 ráno mě na ně nevzbudil..potřebovala jsem vstávat brzy..budík v 8.30? nevím o něm...spím špatně a když už spím, tak odpadnu a spím, dokud se nevzbudím moc pozdě....ten týden nestačil a ještě přidal tu bolest..hodila by se nějaká nemoc na pár týdnů, abych si dala mozek dohromady.. :) Potřebuju utřídit myšlenky, vyčistit hlavu a vypnout..hlavně vypnout.

...Let them find the real you
Buried deep within
Let them know with all you've got
That you are not your skin..
Asi jsem závislá na hlasu Jamese Michaela.. ♥
xoxo Kay

Lost in the world.

4. února 2015 v 19:01 | Kay |  Deník
Já vím, neozvala jsem se už.....příšerně dlouho. Mám toho nad hlavu, nevím kam dřív skočit a pomalu ale jistě to přestávám dávat. Organismus mi blbne, takže je mi pořád špatně, po nocích dělám věc do školy a přes den se flákám s přítelem a učím se, co je nejnutnější. Přitom jsem neskutečně happy person. Love makes world better...sweeter...rainbow and unicorns all around us...xD ok, jednorožce zatím nevidím, ale brzo mi hrábne, tak bych se tomu ani nedivila :D No vážně, ve škole se zbláznili a neetačí, že bylo pololetí, ještě se nám k tomu přidaly ročníkovky, ty nejlepší jdou na jednu soutěž..haha...kdo asi jde? Já, protože to všichni odmítli, tak mi řekla, že prostě jdu...lálalá, mám toho a nad hlavu :/

Taky mě štve Danny -_- já vím, že chce jít jionu cestou, i vím, že mu bude WeAreHarlot sedět víc, ale prostě Asking Alexandria.. ♥ :/ jen doufám, že na jeho místo nestrčí Riff Raffa, jak je v plánu...to bych si šla asi hodit mašli. Když jsem u té hudby, minulý týden měl Geezus koncert v Praze...prý to bylo úžasný...achjo :/ a letos zas je tolik koncertů! Taková Apocalyptica nebo Lordi live? Musí být luxusní :3 tak jen doufám, že až na to budu mít, tak budou jezdit taky dobrý kapely (známe zákon schválnosti xD).

Celý den se snažím dokopat k dopsání tohohle kecu...začala jsem někdy ve dvě hned po škole a teď je skoro sedm...eehm...už ani nevím, co jsem chtěla psát. Pořád se snažím dokopat k tomu, abych udělala tu blbou prezentaci ke středoškolské odborné činnosti a ještě jsem na to ani nesáhla..měla jsem začít před dvěma týdny a do konce týdne to musím udělat...hell yeah..

Tak vážně. Jdu otevřít tu ročníkovku a prezentaci a jdu dělat něco užitečného, i když bych si nejradši zalezla do postele s miláčkem a šla spát..studentskej život je unavující...

A protože prostě poslední dobou miluju Skillet :3
 


Infinity

1. ledna 2015 v 2:23 | Kay |  Deník
Ten pocit, když mi o půlnoci na Silvestra přijde SMSka "miluju tě, miláčku" a já vím, že je to doopravdy a že letošek může býd naprosto skvělej, protože mám pocit, že se vznáším a jsem šťastná....jestli tohle je štěstí, tak jsem ho neznala, až dnes...prostě Šťastnej Novej rok a mějte se celý rok tak krásně, jako se mám teď já :3

xoxo Kay ♥

Run, run, run...!!

31. prosince 2014 v 18:04 | Kay
Roku 1939 začala II. světová válka, která odstartovala nepředstavotelný teror pro celý svět. Od roku 1933 byl u moci Adlof Hitler, který zastával názor politiky jedné jediné správné rasy - árijské. Pro Židy z celého světa začal boj o život. Skrývali se. Museli se spoléhat na loajalitu ostatních. Na pomoc, která nikdy nebyla jistá. Každou minutou je mohl někdo prodat Němcům. Každý nový úkryt, každá nová pomoc byla krůčkem k útěku před smrtí a krůčkem k smrti. Někdo měl to štěstí a utekl před hrůzami vyhlazovacích a pracovních táborů. Komu se tak však nepovedlo, byl nucen odjet a pracovat pro Němce, kteří jim na oplátku dávali minimum jídla, ukradli svobodu a celou lidskost. Kdo prožil hrůzy holocaustu, už nikdy nedokázal žít jako předtím. Dětem bylo vzato dětství, dospívající se z dětí museli stát dospělými ze dne na den. Někteří se odvážili přeskočit na druhou stranu ostnatého drátu, avšak jen hrstce se podařilo přežít. Boj o život závisel na maličkostech a lidé poznali nejhlubšní dno jejich životů. Spíš přežívání.
Každý by se měl zamyslet nad svými životy, obzvlášť teď, na konci roku. Nemáme dokonalé životy, ale podle mě si nemáme na co stěžovat. Naši předci byli vytrženi ze svých životů a donuceni k ponižováním k věcem na prahu jejich schopností. Važme si toho, co máme, nemuselo by nám to zlstat navždy...

xoxo Kay

Say goodbye...

31. prosince 2014 v 14:00 | Kay |  Deník
Ne, že bych já chtěla říct sbohem, ale dnes se budeme loučit s rokem 2014 a já bych k tomu něco chtěla napsat. Už dlouho přemýšlím nad článkem, protože se toho od minulého hodně stalo...teda od minulého kecacího, ne přání pěkných Vánoc. :D Přijde mi, že začátek tohoto roku byl už před 2 lety, přijde mi to neskutečně dávno. Nejsem teď schopná vymyslet nic chytrého...mám nového přítele...jsem zase jednou šťastná...a opět vím, že vše nemůže zůstat dobré napořád...but there is still hope...

Chtěla bych vám popřát dobrý start do Nového roku a ať se vám daří ve všem co nejlépe.

Doufám, že až se mi rozjede mozek, tak něco napíšu...a je velice zajímavé téma týdne...we will see

xoxo Kay

X-Mass

24. prosince 2014 v 17:10 | Kay |  These things
Tak bych vám ráda popřála krásný Vánoce a třeba to nevidím jediná tak pesimisticky (haha, vím, že to tak vidíme všichni)..užijte si falešnou lásku, velice zábavné rodinné sešlosti s výkřiky příbuzných, jak jste vyrosli a jesli už máte nějakou drahou polovičku. Bacha na kosti a cukrovku z cukroví :3 :D A taky na chlast, you know.

My Chemical Romance - All I Want For Christmas Is You


...Cause I just want you here tonight,
Holdin on to me so tight
What more can I do
Oh baby all I want for Christmas is you, oh baby...
xoxo Kay ♥

Devil is a loser!

20. prosince 2014 v 15:36 | Kay |  Deník

Prostě teď zas ujíždím na Lordech ^_^ nemiluj je ♥
eh...tak zas klid
prostě mi to čistí mysl..aspoň částečně..na chvilku

Christmas? New Year? Depression.

10. prosince 2014 v 21:34 | Kay |  Deník
There are just guestions, but not answers.
I need to know
I want to know
I just...have to know...

Co bych řekla, ale nemůžu

8. prosince 2014 v 22:31 | Kay |  These things
Co bych řekla, ale nemůžu? Když se toto řekne, napadá mě spousta věcí. "Špatné" myšlenky, tajemství jiných lidí i svá, věci, které se jednoduše nesluší říct. Určitě každý má v hloubi mysli něco, co by nikdy nikomu neřekl. Určitě má každý zábrany ve svobodě slova. Jsme ve svobodné zemi a můžeme si říkat co chceme (v určitém omezení) a myslet si, co chceme (do hlavy nám nikdo nevidí). Napadá mě kniha 1984 od G. Orwella. V Oceánii existuje "ideozločin", což je nesvobodou myšlení. I pouhá myšlenka je brána jako přestupek.

My si sice můžeme myslet, co chceme, ale není tak lehké nebo dovolené to říct. Setkávám se s tím dnes a denně. Učitelé si na nás kompenzují osobní problémy nebo nesympatie k naší osobě, či dokonce celé třídě. Pamatuji si na základce učitelku chemie a zeměpisu. V jejích hodinách bylo zakázáno myslet. Museli jsme mít vše v hlavě "srovnané" podle jejího slova, kdo se snažil ji přesvědčit o opaku, i když se někdy mýlila, odnesl to. Mám kolikrát chuť se na učitele, rodiče, kohokoliv obrátit a říct, co si myslím o zákazech apod. Jenže to nejde, jak z autoritativních důvodů, tak z osobních. Nechci se hádat, neumím se hádat. A když někomu řeknu svůj názor, naprosto opačný tomu jeho, začne se dohadovat, K čemu to bude? Každý má svobodu mysli. Může si myslet a mít přesvědčení, jakékoliv chce a já nejsem hodna toho, mu to vymlouvat. Já si myslím své, ty si myslíš své a řekla bych, že jsme tak spokojení. Nevidím důvod, proč si přidělávat problémy. Ve své třídě bych mileráda řekla svůj názor spoustě lidí, ale pak bych byla jen pomlouvanou osbou, spokojím se s neviditelností.

Pak tu jsou tajemství. Taky jste někdy měli chuť říct celému světu něco, co jste zažili nebo vám někdo vyprávěl a nemohli jste? Je to tak. Je spousta věcí, které mě naplňují, ale nemohu je říct. Jsou věci, které by ostatní vzali špatně..nepochopili...nebo možná pochopili a bylo by vše v pořádku, ale nestojí mi to za risk. Nejsem moc svěřovací typ. Nedokážu říct něco, za co bych byla odsouzená. Nedokážu se svěřit. Co když by to toho člověka nezajímalo a mě by jen bolelo, že jsem mu to řekla? Co když se mi vysměje? Co když to řekne někomu dalšímu? Co když si to vezme osobně? Co když to použije proti mně? NE! Zůstane to v mé hlavě, v mém deníku nebo tu, na blogu, kde jsem v určité anonymitě. Nemůžu něco říct, ublížila bych blízkým. Mám tajemství se svým nejlepším přítelem L.....L. znám rok a půl a zažili jsme toho spoustu. Jenže pak jsem ho dala dohromady s H. a už si nejsme tak blízcí...vypadalo to tak do té doby, než jsme spolu něco měli...víte, je sice pro ego fajn pocit, že ho přitahuju víc, než jeho přítelkyně...ale pro mou duši je to příšerné týrání...sice se to vše stalo před několika měsíci, ale nikdy na to nezapomenu a nikdy si to neodpustím. Ona o tom neví. Nikdo o tom neví, jen já a on. A zůstane to tak, protože by se zničilo naprosto všechno. Každý dělá chyby a ne každá chyba se dá spravit, proto je lepší o některých mlčet. Jsou maličkosti a "maličkosti", o kterých se nemluví. Je to tak, ať chceš nebo ne.

Chtěla bych vykřičet světu svůj příběh. Ale svět je pro něj moc krutý. Svět by jej nepochopil. Svět je jen snůška přetvářky, lží, nespravedlnosti a náhod, můj osobní svět není jiný.

xoxo Kay

Kam dál