Předstírali jsme, že jsme šťastní, abychom zapomněli, že nejsme...

19. února 2014 v 17:15 | Kay |  Deník
...a že jednoho dne zemřeme.
Nuria Amat - Ať na mě prší život
Filosoficko-psychologická kniha, na kterou musí být ta správná nálad. A ta je zrovna dnes.
Jsou tací, kteří by po pěti stránkách řekli, že je to blbost a nevidí v tom smysl a nebo takoví, jako já a fascinují je filosofické kecy. Jde o vyprávění ženy, které umřel otec spisovatel, macecha je na ni vysazená a matka jí umřela, když byla malá. Je to kniha, ve které musíte číst mezi řádky. Musíte cítit, co cítí autorka a chápat, co chápat máte, jinak je to o ničem. Mám dny, kdy mi přijde, že jsem se měla narodit v některé z dob vrcholu filosofie. Za dob Sokrata, Aristotela, Platona nebo třeba Nietzsche. Ne v téhle době, kdy jsou lidé líní přemýšlet, číst, učit se novým věcem. Mám v hlavě moc myšlenek. Více než bych chtěla. Jenže koho to zajímá? Praštěná teenegerka, která chce být zajímavá a neví o čem mluví. Jenže já moc dobře vím, o čem mluvím. Chápu svět. Chápu společnost. Chápu věci, které ostatní nechápou a když jsem dlouho bez "škodlivého" vlivu lidí starých cca jako já, tak je těch myšlenek čím dál víc a víc a chtějí ven. Jenže já neumím své myšlneky vyjádřit. Pořád jsem na tom moc...hmm...mladá. Jenže vím, že se to ztratí. Cítím, že se to ztrácí a já to nechci.
Chtěla bych studovat psychologii nebo filosofii, jenže co je v dnešní době člověk, který umí myslet? Vlastně k ničemu, protože jsou uctíváni lidé, kteří rozumí vědě a vytváří ty nové "moderní vymoženosti". A psychologie? Tak upřímně, kolik lidí v dnešní době chodí dobrovolně k psychologovi? Hodně málo. Jen ty bohatí, kteří nemají nic jiného na práci nebo děti, které jsou k tomu donuceni svými rodiči, ať už oprávněně nebo ne. Ale nač to je, když si ti lidé nechtějí nechat pomoct? Jen vidí v každém "závanu smutku" hluboké deprese a netuší, o čem mluví? Na psychologii je těžké se dostat, ale chtěla bych vědět, kolik lidí opravdu chce být psycholog, Opravdu chce pomáhat lidem? Většinou jsou to děti boháčů, kteří vidí v psychologii jakousi "prestiž". Sama si nejsem jistá, jestli bych zvládla takovou profesi, ale mám takové tušení, že když bych se naučila, to co má psycholog umět, tak bych dokázala pomoct i sama sobě. Naučit se chápat.
Kdybych se s tímhle někomu svěřila, tak se mě zeptá, co jsem si šňupla a nebudou to řešit. A to je přesně to. Dnešní mládež neví, co je to vědění. Neváží si inteligence. Třeba moje třídní je neskutečně inteligentní žena. Sice to přehání s feminismem, ale co už, každý má své ideály. Každý, koho učí, ji nemá rád, protože neustále chce, abychom se učili, připravovali se, četli a tak. Já ji chápu. Jenže už to začíná být otravné i pro mě, protože když vidím, jak ostatní reagují, tak to ovlivňuje i mé myšlení. Štve mě, jak moc se nechávám ovlivňovat ostatními lidmi, ale vždy to takové bylo. Snaha zapadnout mě ničí. Ničí to dobré, co ve mně je a bojím se, že to už znovu nenajdu.
K Vánocům jsem si nadělila za peníze od babičky knížku Sokratův stín od Adama Michnika. Když to přišlo a naši si prohlíželi ty knihy, co jsem si objednala, tak je vůbec nezarazilo, že tam je kniha o holkách, které se řežou. Je zarazilo, že tam je kniha o filosofii. "To jsem zvědavá, jak to přečteš. Samá politika!" Děkuju mami, teď nemám odvahu to začít číst, protože se bojím, že to nebudu chápat a zase se naštvu, jak mám mizerné myšlení. Když mi přišlo Ať na mě prší život, tak jsem to přečetla jedním dechem a byla unešená těmi myšlenkami. U tohoto to mělo být stejné, ale není. Když mi někdo řekne, že něco nedokážu, tak tomu sama věřím a opravdu to nejde, ať se snažím jak chci. Nikdo mi nikdy v ničem nevěří a já sama si pak už nevěřím vůbec v ničem.
Jestli tohle někdo přečetl, tak ho obdivuji. Psala bych dál, ale co z toho? Stejně mi to v té hlavě zůstane. Achjo...Nesnáším tuhle dobu.
Na závěr písnička, která mě provází dneškem. Mám ráda Coreyho (bože, jak se to skloňuje? O.O) hlas a nějak nemůžu uvěřit, že ten řev, co vydává ve Slipknotech, je opravdu z jeho hlasivek. Každopádně mám ráda spojení Apocalypticy a dobrých zpěváků. Enjoy.
Apocalyptica feat. Corey Taylor- I'm Not Jesus

"Někdy si myslím, že nejsem připravena na lidskou lásku. Vnímám život jiné doby. Ztrácím se v sebevražedném strachu. Nejistota z toho, co přijde pak, mě mate a mění záblesky štěstí ve špatně napsanou knihu, ve tvář zrůzněnou obavou, že bude namalována."
"Hodně miluj a výměnou za to nic neočekávej. Láska zmůže všechno, ale proč milovat, když se necítím milovaná?"
-Nuria Amat
Sami posuďte, jestli se vám její myšlenky zdají tak...fascinující? pravdivé? co já vím..jako mně.

xoxo Kay

P.S. Fakt se omlouvám, za všechny ty překlepy a chyby, co tam určitě jsou, protože prostě píšu, píšu, píšu a nestarám se o písmenka a číst to po sobě nebudu, musela bych to smazat. Snad to nikoho nepohorší...jestli si to někdo přečte..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama