Říjen 2014

Oblivion

27. října 2014 v 21:47 | Kay |  Deník
Mám strašně práznou mysl, až to bolí. Nejsem schopná udržet pozornost a už vůbec něco vymyslet. Už tolikrát jsem otevřela nový článek s tím, že něco napíšu, nový word s tím, že začnu s ročníkovkou, power point, že začnu s prezentací a nemám nic. Skončím to tím otevřením. Ve škole jsem jako robot, prostě píšu, píšu, píšu a nevnímám. Ve čtvrtek se mám naučit docela velké množství látky a vůbec nevím, jak to udělám. Měla bych se zítra učit matiku a účetnictví, protože mi ani jedno nejde a myslíte, že se budu učit? No já pochybuju....je toho na mě moc.

Předminulý týden umřel člověk, u kterého jsem si to tak dlouho a z celého srdce přála, až jsem se z toho začala obviňovat. Kocour pořád "Za to nemůžeš. Uchlastla se, tys mu to do chřtánu nelila. Nefunguje to tak, že si přeješ a ono se to stane." a já to vím, ale i tak...nebyl dobrý člověk, ale i tak měl v sobě alespoň část života kousek dobra a to dobro jsem zažívala. Zbyl tu po něm obrovský kráter a já nevím, jestli se s tím dokážu vyrovnat.

Přítel pořád pracuje, a když nepracuje, tak se učí. Maturant, no...jenže to pak stojí za ho..uby..Ale aspoň něco pozitivního, podělal se mi mobil, tak mám k Vánocům nový...teda používám už teď, ale však víte. To je tak smutný, když se raduju jen nad materiální věcí...Čučím už pěknou chvíli na svíčku..mám takovou tu, která mění barvy...uklidňuje to, čistí mysl...třeba dnes budu v klidu spát. To bytí doma mě ničí. Už chci zase na intr, tak nemám tolik času na nicnedělání a pořád je někdo kolem, tady jsem sama...sama v davu online přátel. Ubohé.



So try to stop those hands
You're riding down my neck
You touch, I tremble
You never were one to play fair

Miluju tu skupinu a miluju tu písničku. Vlastně každá "tvrdší" skupina, která má i takovéhle baladky, u mě vede právě baladou..zamilovanou? No prostě je krásná.. :3

Začíná zima..začíná bláznění s Vánoci. Nesnáším Vánoce, tolik falešné láskya bezhlavého dávání dárků. Lidé by si náklonost měli projevovat celý rok a dárky si taky dávat, když uznají za vhodné a ne když jim to přikážou jakési zvyky. Stejně jsou Vánoce o něčem jiném. Proč je tedy neslaví jen věřící křesťané? Přijde mi to prostě jako blbost.

Psali jsme ve škole slohovku do novin na téma "Čím nakrmit žárovku?" nebo tak nějak. Volná úvaha spojená s elektřinou. No to bylo taky vymýšlení..totální shit mi vznikl, ale mám to a to stačí...mohla bych to sem hodit, je to krátké...a stejně si to nikdo nepřečte celý.


"Mám se zamyslet nad životem bez elektřiny. Každý to asi vnímá jinak. Co člověk, to názor. Já si myslím, že bez elektřiny by se šlo obejít, ale asi jen málokdo by se mnou souhlasil. Lidé by sice měli hodně omezené možnosti zábavy, práce i stravování, ale proč se nenaučit něco nového? Když bez elektřiny zvládli žít naši předci celý život, proč by to neměli dokázat i novodobí jedinci? Technické vymoženosti jsou podle mě stejně jen nepodstatným luxusem a ulehčením, bez kterého by se každý měl dokázat obejít. Aspoň by byla společnost nucena vše řešit jinak než nejsnazší elektronickou cestou.
Mám svoji představu. Lidé, kteří mají větší možnosti přežití bez elektřiny, by pomáhali ostatním. Využívalo by se otevřeného ohně apod. Díky nefunkčnosti automobilů by se lépe vedlo dřevinám, a tak by byl dostatek dřeva. Vzájemnou pomocí a komunikací by se všem mohlo vést dobře. Na druhou stranu nevím, kdo by nás všechny ty věci, které ovládaly naše prababičky a praprababičky, naučil. Bylo by to složité, zdlouhavé a asi by to nikoho nebavilo. Navíc lidé dnešní společnosti jsou moc sobečtí a nesamostatní.
I přes to všechno si ale myslím, že by to nebyla špatná zkušenost. I kdyby jen na několik týdnů. Nakonec bychom stejně přišli na to, že to fungovat nebude. Lidé jsou zvyklí na svůj zhýčkaný způsob života a cokoliv by museli dělat navíc, nebo naopak by měli něco méně, se většině příčí a nevzdali by se svého luxusu. Kvůli tomu by výpadek elektřiny na delší čas vedl pravděpodobně k všeobecnému zmatku."
250 slov, no..

Už nevím..půjdu spát asi..nic se mi nechce..

xoxo Kay

Kdybych tak mohla změnit jeden den..

15. října 2014 v 20:42 | Kay |  These things
"Jeden den, který bych ráda změnila"

Takových dnů je moc...v mysli mi jich okamžitě vyskošilo mnoho, od dne, kdy jsem se narodila, po dny, kdy jsem se dozěvděla určité věci nebo udělala špatná rozhodnutí...

A vezmu to za jiný konec než obvykle.
Udělala jsem za život spoustu špatných rozhodnutí. Každé z nich mě bude pravděpodobně doprovázet navždy. Každopádně jedno mi asi změnilo celý život a to kompletně.Není to žádné z těch podělaných věcí, které ovlivnily hlavně moji fyzickou část...
Jde o to, že poslední dobou čím dál více zjišťuji, že jsem se před třemi lety rozhodla naprosto špatně, ale úplně!
Přijde mi jako naprostá blbost, aby si děcka v 15 letech vybíraly, co budou celý život dělat. Mým snem bylo být veterinářkou, a to celý život. Jenže ouvej, v 8. třídě mi pan doktor řekl, že veterina ani náhodou, protože mi to moje alergie a prostě zdravotní stav nedovolí. Mně by to bylo jedno, na mně mi nijak nezáleží, ale rodiče nedovolili, že se pak nebudou dívat na to, jak se noc co noc dusím (jak kdyby to nebylo podobně občas i teď...hihi, kuřáks). Tak jsem si najednou ve 14/15 letech musela najít něco, co by mě mohlo bavit a tak. Dobrou odpovědí byl gympl, jenže to by se muselo počítat s tím, že půjdu na vysokou a to zrovna nejsou moc plány mých rodičů. Sice už začínají, že ano, ale i tak si nemyslí, že bych vysokou školu zvládla..haha, já taky ne.

Jeden den v 9. třídě jsme jeli na představení hotelové školy. Nějak se mi to zalíbilo, že by to mohlo být zajímavé. Našla jsem si o tom pár info a rozhodla se, že to zkusím. Taky to tak dopadlo, jsme ve 3. ročníku hotelové školy a...chci vrátit čas. Během prváku jsem zjistila, že to není nic pro mě, že je to prostě divné. Ve druháku se přišlo na to, že mi to vlastně vůbec nejde, protože mě to nezajímá. Letos zjišťuji, že mě nic z toho, co se učíme, nezajímá, nebaví a nikdy bych v tom nechtěla pokračovat, což je docela sranda, no. V druhé polovině prváku jsem nějak "přičuchla" k psychologii a od té doby mám nový sen. Psychologii. Jenže tento sen je asi tak reálný, jako ta veterina. Dobře, veterina je reálnější. Ale s tím prostě nic nenadělám. Na psychologii se nemám šanci dostat a rodiče by mi to ani nedovolili.
Vítej ve světě hotelnictví a cestovního ruchu!