Kdybych tak mohla změnit jeden den..

15. října 2014 v 20:42 | Kay |  These things
"Jeden den, který bych ráda změnila"

Takových dnů je moc...v mysli mi jich okamžitě vyskošilo mnoho, od dne, kdy jsem se narodila, po dny, kdy jsem se dozěvděla určité věci nebo udělala špatná rozhodnutí...

A vezmu to za jiný konec než obvykle.
Udělala jsem za život spoustu špatných rozhodnutí. Každé z nich mě bude pravděpodobně doprovázet navždy. Každopádně jedno mi asi změnilo celý život a to kompletně.Není to žádné z těch podělaných věcí, které ovlivnily hlavně moji fyzickou část...
Jde o to, že poslední dobou čím dál více zjišťuji, že jsem se před třemi lety rozhodla naprosto špatně, ale úplně!
Přijde mi jako naprostá blbost, aby si děcka v 15 letech vybíraly, co budou celý život dělat. Mým snem bylo být veterinářkou, a to celý život. Jenže ouvej, v 8. třídě mi pan doktor řekl, že veterina ani náhodou, protože mi to moje alergie a prostě zdravotní stav nedovolí. Mně by to bylo jedno, na mně mi nijak nezáleží, ale rodiče nedovolili, že se pak nebudou dívat na to, jak se noc co noc dusím (jak kdyby to nebylo podobně občas i teď...hihi, kuřáks). Tak jsem si najednou ve 14/15 letech musela najít něco, co by mě mohlo bavit a tak. Dobrou odpovědí byl gympl, jenže to by se muselo počítat s tím, že půjdu na vysokou a to zrovna nejsou moc plány mých rodičů. Sice už začínají, že ano, ale i tak si nemyslí, že bych vysokou školu zvládla..haha, já taky ne.

Jeden den v 9. třídě jsme jeli na představení hotelové školy. Nějak se mi to zalíbilo, že by to mohlo být zajímavé. Našla jsem si o tom pár info a rozhodla se, že to zkusím. Taky to tak dopadlo, jsme ve 3. ročníku hotelové školy a...chci vrátit čas. Během prváku jsem zjistila, že to není nic pro mě, že je to prostě divné. Ve druháku se přišlo na to, že mi to vlastně vůbec nejde, protože mě to nezajímá. Letos zjišťuji, že mě nic z toho, co se učíme, nezajímá, nebaví a nikdy bych v tom nechtěla pokračovat, což je docela sranda, no. V druhé polovině prváku jsem nějak "přičuchla" k psychologii a od té doby mám nový sen. Psychologii. Jenže tento sen je asi tak reálný, jako ta veterina. Dobře, veterina je reálnější. Ale s tím prostě nic nenadělám. Na psychologii se nemám šanci dostat a rodiče by mi to ani nedovolili.
Vítej ve světě hotelnictví a cestovního ruchu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka a Kačka Terka a Kačka | 15. října 2014 v 20:59 | Reagovat

:-(  :-)

2 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 19. října 2014 v 21:29 | Reagovat

Každý v životě udelal mnoho zlých rozhodutí, ale každý sme se znich snad poučili, Nevěš hlavu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama