Listopad 2014

Everything and Nothing

14. listopadu 2014 v 22:32 | Kay |  Deník
Tak si říkám, že bych se zase měla ozvat, že vůbec žiju. Teda jestli se tomu mému aktuálnímu stavu dá říkat "žiju". Bojím se stoupnout na váhu, že uvidím nižší číslo, než jsem zvyklá. Stres je svině. Neumím ho zvládat. Měla bych se to naučit, ale jak? Ten tlak nejde jen tak nechat..odejít, vypustit, odpařit. Prostě tu je, dokud se s ním nesrovnáš a dokud se ti to nepodaří, tak je vše špatně. Připadám si jak idiot. 2 měsíce se snažím mu věřit a když konečně začnu, tak zradí. It hurts!
Vše musí být jednou poprvé. První přítel. První rozchod. Poprvé to prý bolí nejvíc...rozpad vztahu, you know...tak snad to tak je, protože tohle bych nedala...nechci zažít znova..
Jsem idiot.
Kvůli takovému volovi nespat, nejíst, nežít....prý neví proč, cha..you know it and I know it too..but who cares?
Má pěknou teorii..Holka je jako autobus, proč brečet kvůli jedné, když za 5 minut přijde dlaší. Vůůl...myslí si, že po tomhle ho někdo bude chtít? Udělal to už podruhé...a myslí si, že je drsnej a všichni mut o závidí, ubožák..

...Ipulled away to face the pain
I close my eyes and drift away
Over the fear
That I will never find a way to heal my soul
And I will wander till the end of time
Torn away from you...

"Find what you love and let it kill you." (Charles Bukowski)...dívám se na ten citát den co den, když jsem doma a pořád byl pro mě záhadou..už ho chápu, až moc dobře.
Na druhou stranu "Be proud of who you are and never let anyone or anything take that away from you." (Andrew Biersack)

Potřebuju najít znove své já. To já, které mi vzal. Tu část srdce, která patřila jemu..a chci zpět svou důvěru v něj. nezasloužil si ji a zahodil ji...
V jeden okamžik máš vše, v další nic. Je to život a napsané zákony života nezměníš.

Naštěstí mám spoustu věcí do školy a mám co dělat..nemyslet..Škola..hah. Je čtvrtletí a já nic neumím, nejvíc boží. Učitelé blázní a já taky. Fakt se děsím toho, jak vše zvládnu...achjo. Já věděla, že jak je vše super, tak se to brzy podělá a hele, už je to tu. Bolí mě mozek a mám pocit, že mi ho někdo vzal a je to strašná blbost.

Miluju ho. Nelíbí se mi ty "hejty" na něj.
Každý se mění a nemůže být pořád stejný.
Každý člověk si někdy protiřečí a dělá něco, co sám nechce, aby ostatní dělali. Jsme lidi.
I on je i člověk. Nikdy o sobě netrvdil, že je hrdina a není. Víme to všichni.
Ale pro mě bude vždy ten, který drží spousty lidí nad vodou. I mě.


...You were all I have become
I'm letting go of what I once believed
So goodbye agony...
xoxo Kay


One year, two years...

1. listopadu 2014 v 11:54 | Kay |  Knihy, filmy, hudba


Jsou to dva roky od Mitchovy nehody na motorce. Nechal tu nadějnou kapelu, malou dcerku a milující manželku. Je smutný, když člověk vidí, co dokáže alkohol, psychická nemoc a hádka...
V SS ho nahradil Eddie, ale otce pro Kenadee nemůže nahradit nikdo. Never be forgotten, our big tattooed angel.
Když se z kostlivce stala smrt..


xoxo Kay